C Na svejch cestách už potkal jsem lidíG7 mnohej kus mýho srdce si vzal viděl jsem co se dnes neuvidíC různý písně jsem zpíval a hrál Něco zbylo po tom, co už neníA7 Dmi starý psaní a od fotky rámG7 C Ami vítr když od jihu začíná vátC G7 C kreslím si tvůj monogram... Měla vlasy jak havraní peří v očích jarního jezera třpyt úsměv kterýmu člověk hned věří na rtech který by každej chtěl mít Znala tisíce básní a slibů měla ve vlasech peklo i chrám vítr když od jihu začíná vátG7 vzpomínám, vzpomínám... A proklínám neblahej osud kterej nedal mi poznat ji dřív klidně vsadím se třeba i o sud kdo ji neznal nemoh bez ní bejt živ Jenže na jihu čekal ji chlápek co tam narazil na zlatej důl tak jsem ji zamával u přístavu parník se po proudu hnul Od tý doby jsem nepotkal žádnou co by dovedla můj milej říct jako tahle s tou tvářičkou zrádnou když mě líbala cudně se rdíc Teď si na jihu na lejdy hraje já zas v kasínu pokr a whist vítr když od jihu začíná vát jako by písničku hvízd...