Když jsem býval bez ženy a znal jsem jenom čtyři dámy v Bridži,
nikdy bych byl netušil, že uprchnu na souostroví Fidži.
Jednou jsem se zamiloval do stvoření andělského vzhledu.
Graciézně popíjela grenadinu za cinkotu ledu.
Učil jsem ji karty hrát a dával jsem jí denně jednu lekci.
Brzy byla vyučená, navíc ještě zvyklá na protekci.
Dlouho jsem jí pardonoval každej špatně namíchanej švindl,
až byl konec naší lásky, nezbylo než vstát a tiše říct:
R: Vod tý doby, cos mi dala
dvě pikový vosmy, v Gala nechodim, nechodim.
Zabývám se úmyslem, že
karty někam v tůni Temže zahodim, zahodim.
Karbanem jsem toužil ženu živiti,
za rodiny hlavu tudíž platiti,
jenže ty jsi, Bože, klesla.
Fušuješ mi do řemesla.
Óóó, ty ty ty!
Připadám si jako pátý
eso z kapsy vrchovatý vypadlé, vypadlé.
City stokrát opěvané
podobaj se ikebaně uvadlé, uvadlé.
Těžko se mi, holka, těžko miluje
ženskou, která amatérsky švindluje.
Dej se radši na pexeso,
nevíš-li, že pátý eso
v mariáši neexistuje!
Pozval jsem ji na deci a víno jsem jí otrušíkem říznul.
Naposled jsem zamíchal a jen tak zkusmo žokra z patu líznul.
Pak jsem tiše vodešel a dal se nalejt na zámořskej koráb.
Mám falešný papíry a v kajutě si hraju pasiáns.
