C          Ami           Dmi
1. Až nenávratně klapnou dveře po ránu
     F           G            C
   a ticho až mi poví že jsem sám
   C7                             F
   jen vzdálenej hlas chraptivýho sopránu
      Gdim                   A7  Adim
   mi potvrdí co dávno dobře znám
   
2. Až vodklopí mi víčka slunce šedivý
   a do ticha se neozve tvůj dech
   mý oči prázdnejm stěnám už se nediví
   mám smutnej úsměv na sevřenejch rtech
   
3. Že odcházet se nemá za svítání
   aby láska nedostala strach
   a že jsou marná všechna zbožná přání
   když samota překročí tvůj práh
   
4. Mý rány budou dávno sluncem zhojený
   a ty se budeš pořád jen (ještě) ptát
   proč naše rty už nejsou pevně spojený
   já nebudu mít sílu dál ti lhát
   
5. Tvý ruce až mý drsný dlaně pohladí
   a po tváři ti sklouzne slzí proud
   já řeknu ti že pláč mi teď už nevadí
   a že bych po něm chtěl k tvý lásce plout