V údolí jak malovaném
Parní vlak se prohání
Pastvinami lemované
Déšť už májem zavání
Jara květů, stromy pučí,
lidé si přejí tu žít
Vyšší moc však doporučí,
údolí zatopit
Kdo má právo Hamry zalít
Po staletí byla tu souš
Oči nám nechají zkalit
Pro tu nesmyslnou spoušť
Zbyla bezmoc, osudy smutné,
domluvou tak divně scestnou
Krásy města podsunuté,
hyenou tak křivě čestnou
Proudy z hor se valící,
domy mizí pod vodou
Kostel v stráni stojící
bude navždy chátrat chudobou
Magdón káže v rakvi černé,
pojďme vyzvat bolest k tanci.
Až oblohy ubrečené,
budou se modlit
za vaši Šanci
