G C 1. Rostou nám tak jako houby po deštiEmi D G koženej úsměv, támhle dou a cizí zadky přeleští, potom se dlouho klaníC D dobře ví, že se to vyplácíC G D zvládnou dva nebo třia na počkáníG R: Kdo si nechce hubu spálitC G D Stará pravda zní to každej víG Musí mlčet a nebo chválitC G D G kdo to nechápe ten si za to může sám 2. Kolikrát dostanu ještě do zubů, než mi to dojde diplomat niky nebudu, občas to vážně schytám koupil jsem tak, jako prodávám nelžu vám a tak v tom pořád lítám. R: Kdo si nechce.... 3. Jednou nám to bůžek pravdy spočítá a naše hříchy pozemský do pytle dá a zamíchá - nastane dlouhý ticho R: Kdo si nechce...