Tak teď tu stojím v pokojíku cizím, na stole láhev ještě nedopitá V pokoji, z něhož za pár minut zmizím hodiny bijí a za žaluzií už svítá A tak tu stojím, podobná tý soše, taky tak bezkrevná a poodkrytá Nejvíc mě děsí voko na punčoše mě nejvíc děsí že tam venku kdesi už svítá Zejtra si koupím, si koupím tamten mohér ten co má barvu jak vřesoviska Svět, v kterým žijem, svět drobnejch lží a proher zas bude do růžova, aspoň trochu získá A tak tu stojím v pokojíku cizím Jednou však zmizím a začnu všechno znova i tahle noc mi zmizí v propadlišti Někdo si možná svý srdce pro mě schová a já už nebudu se bát o ráno příští A tak tu stojím, nechce se mi vracet jsem z toho všeho nějak rozpačitá Nejvíc mě děsí, že mi není dvacet už představte si a mě nejvíc děsí že svítá