Bílý měsíc,
Údolí vran hledá můj stan.
Tábor šel spát,
já stojím stráž,
svou první stráž.
Spíš, bráško, spíš
sníš, právě sníš,
mraky jsou níž,
ohýnku hřej!
Sám hlídáš sám,
v Údolí vran,
náš talisman,
stráž střídá stráž,
pak můžeš spát
chvilinku spát.
Ráj máme ráj,
náš dětský ráj,
má i svou báj,
tajemnou báj:
Tam dole pod Hadí skálou, bývali dříve Svatojánské proudy,
na hřebenech vln tančily hvězdy a jejich zpěv bylo slyšet až sem.
Blízká se, hřmí v údolí vran,
snad ze všech stran,
blátem brodím,
hledám si skrýš,
před deštěm skrýš.
Hřmí, stále hřmí,
spí tábor, spí,
úsvit je blíž a padá déšť.
