Vyhlížím jej z okna každý den,
ach, každý den.
Plášť šedý zavlní se za okenním sklem,
ach, každý den.
Bicykl je, zdá se, sto let stár,
ach, sto let stár.
A ten můj pošťák má zas prázdné ruce –
kat aby to spral.
Proč ráno v Paříži je smutné, proč jen prší?
Proč smutná jsem, proč smutná jsem?
Každý úsměv brzkem ten můj pošťák zruší,
a dopis tvůj je jenom sen,
je jenom sen, je jenom sen.
Vyhlížím jej z okna celý rok,
ach, celý rok.
Ta píseň o mé touze věčné ta má slok,
ach, ta má slok.
Až dnes ráno je svět jinačí,
ach, jinačí.
Vždyť ten můj pošťák drží v ruce z dopisů
ten nejsladší.
Proč ráno v Paříži je smutné, proč jen prší?
Proč smutná jsem, proč smutná jsem?
Každý úsměv brzkem ten můj pošťák zruší,
a dopis tvůj je jenom sen,
je jenom sen, je jenom sen.
Každý úsměv brzkem ten můj pošťák zruší,
a dopis tvůj je jenom sen.
Každý úsměv brzkem ten můj pošťák zruší,
a dopis tvůj je jenom sen.
