Proud, který nosí lodi,
ví, jak je někdy těžké plout.
Někdy se to hodí,
vím, že je lehčí utonout,
nežli žít.
Žít, to je směr,
směr který znáš,
to je láska, kterou dáš,
to je ztrácet, znovu mít,
skály kácet, ze rtů pít,
to je žít.
La, la, la... co mi dáš?
Živote můj, la, la, la, la, povídáš,
la, la... já tě znám,
to ty jen tak, la, la, la...
la, la, la, nebuď zlej,
la, la, la...protivnej,
la, la, la...
já nechci.
Co nechci?
Vím to vůbec?
Vím.
Nechci mraky, nechci pláč,
nechci zvonit u dveří,
nechci bezútěšnej fáč,
rozumíš?
Potom je už skoro jedno,
co mi dáš,
živote můj,
že jsem hezká povídáš
la, la, la... já tě znám,
to ty jen tak la, la, la...
la, la, la...prímovej,
la, la, la...báječnej,
Živote můj,
ty má lásko jediná,
la, la, la....
Potom je už skoro jedno,
co mi dáš,
živote můj,
že jsem hezká povídáš,
la, la, la... já tě znám,
to ty jen tak la, la, la...
Lásko jediná,
víc nechci
