Proč v očích bázeň máš, ptám se Klaudie, kdy už těm smutkům dáš na vždy adié, tvé vlasy jsou jak krém, řeč zrcadel je příznivá, slož hlavu v klíně mém, z čeho máš strach, ty bázlivá. Proč v očích bázeň máš, koutky vrásčité, proč v očích bázeň máš, kvůli té či té, óó, tohle mám tak rád, teď začneš být i jízlivá, sám začínám se bát, když ty máš strach, ty bázlivá. Klaudie, ty se bojíš ráje, Klaudie a tak hlava tvá je schýlená, schýlená, Klaudie, Klaudie, vím proč v očích vrásky máš, Klaudie, ty jsi žárlivá, což je bez nadsázky, zmýlená, zmýlená. A tak zvaž, proč v očích bázeň máš Klaudie, ptám se Klaudie, kdy už těm smutkům dáš navždy adié, Klaudie, v tom její hlas, jejž znám, s tou lehkovážnou příchutí řekl mi náhle sám, z čeho mám strach je stárnutí, stárnutí.