Na té fotce pátá zprava,
zády trochu k nám,
to je, mami, Jaroslava,
týden už ji znám.
Zaměstnaná ještě není,
má však talent, víš,
ona dělá do umění spíš.
Tančí v různých filmech,
ktere začnou teprv hrát,
neřekla bys jaký berou plat kolikrát.
A to je moje, nová známost, mami,
s jakou se jeden, hned tak neseznámí.
Už si ji mnozí spletli se zpěvačkou,
šofér ji vozí v autě s cizí značkou.
Když ráno vstávám, jde ona teprv spát,
ó moje Jaroslava, tu mám rád.
Zkrátka, zkrátka, jen ona je ta pravá,
tu mám rád.
Táto je senzační viď? -Krásná, krásná.
Já jsem tak šťastnej. -To bude náká hvězda, maminko.
Jenže ona pech má strašný,
včera například,
někdo ji vzal nákup z brašny,
a s ním celý plat.
Ale neboj já ji, máti, půjčil dvanáctset,
řekla že je dneska vrátí zpět.
Nepřišla však, zřejmě stoná,
má tak slabý dech.
To je vidíš celá ona, ech,
ta má pech.
A to je moje, nová známost, mami,
ptáš se kde bydlí,
ne to neřekla mi.
Však ne zde v Praze,
někde kousek stranou,
pro smog a saze,
má ji zakázanou.
Až bude zdrvá, musí zavolat,
ó moje Jaroslava, tu mám rád.
Zkrátka, zkrátka, jen ona je ta pravá,
tu mám rád.
Márná sláva tu mám rád.
Tak copak, notak? -Proč se hroutíš mami?
Ona je ta pravá, tu mám rád.
