Stejná křesla i stůl
a nažloutlé přítmí.
Stejné jak v hotelích,
kde dřív jsem spal.
Snad jen recepční,
jak předchozí neřeční
i když mi dával klíč.
Četl si dál.
Stejná postel i skříň,
dva ručníky s mýdlem.
Desky, obálek pár
na stolku mám.
A teď nejsem jist
mám žízeň, nebo chci jíst.
To tím, že především
teď vzpomínám.
Můžeš klidně spát
ať zítra krásná probudíš se
Můžeš klidně spát
a o mě vůbec nemusíš se bát.
Sto šedesát
i dalších osm hodin týdně.
Mám jen tebe rád
a jak ti říkám,
můžeš klidně spát.
Můžeš klidně spát,
tvé sny se nikdy nerozplynou.
Můžeš klidně spát,
on vážně nemá žádnou jinou
rád.
Zas usedám,
jsem hrozně, tak hrozně sám.
A začínám ti dálší
dopis psát.
Nejdelší dopisy
jsou přespříliš krátké.
Jeden nestačí říct,
jak rád tě mám.
A tak den co den
mě potkává nad stolem,
tam kde jsem včera skončil
začínám.
Můžeš klidně spát ……
