Jak to začalo...
neměli jsme nic, ale byli jsme spolu, ty a já, a nikdo víc
a ty ses ptala, co bude dál, co podniknout, co ne,
a já jen krčil rameny, a myslel jsem si své...
jednou je hůř, jednou je líp
život tě nejednou povznes i skříp
jednou jsi nic, jednou jsi král
zbývá jen jediné: táhnout to dál
tak zatímco ostatní se hnali vejš a vpřed,
tak já ti ležel u nohou a v očích ti čet
zlobila ses, že ničím nejsem, jak tě uživím, co s tím
a já jen krčil rameny, a myslel jsem, že vím.
jednou je hůř, jednou je líp
život tě nejednou povznes i skříp
jednou jsi nic, jednou jsi král
zbývá jen jediné: táhnout to dál
a teď jsem jak ti ostatní, všechno mám, jsem dříč,
zasloužím si tvou pochvalu, jenže ty jsi pryč.
Jen bych rád věděl...jsi šťastná, či ne
vidím jak krčíš rameny, a já vím své.
jednou je hůř, jednou je líp
život tě nejednou povznes i skříp
jednou jsi nic, jednou jsi král
zbývá jen jediné: táhnout to dál
jednou jsi nic, jednou jsi král
zbývá jen jediné: táhnout to dál...
