Že doba je zlá, v novinách čítám
Nerad i rád, musím se prát s ní dál
Jó, doba je zlá, a tak v ní lítám
Že ztrácím glanc, je ganz egal
Doba je zlá, vymknutá z kloubů
Mlčet je líp, pes by z ní chcíp i já
Doba je zlá, aleluja, ví asi proč
Proč zlá bejt má
Už v starým Římě došlo k absurditám
Filosof tvrdil, že jsou mavy tytam
Zoufal i Hamlet proto ve slabé chvíli
Vymknutá z kloubů, doba že šílí
Jestli dřív se ž-i-l-o j-a-k-o v ráji
T-y doby jsou už na d-o-b-r-o v háji
A tak se dál, tak se dál, ač mění se róba
Doba době podobá
Proto se ptám, kdy byla O. K.?
Od roku zwei skončil tu ráj a šlůs
Tak svou dobu zlou předhonit koukej
Pryč od ní šlap, chyť se drápkem můz
Ty můzo má, hlaď mě a klam
Doba je zlá, zlá k nám
Bez tebe já snad bych se pic
Hlaď mě a líbej víc
Ta doba zlá, jak „haknkrajc”
Pro nás dva má svůj rajc
I v době psí, ke mně se viň
Ať se mi zdá zlá míň
Ty můzo má, hlaď mě i klam
Sbalil bych krám, bejt sám
Neznat tvůj smích, nevěřit v něj
Snad bych i já byl zlej
S tebou to zlý, mizerný dnes
Mám vlastně rád... oh, yes!
