Šly dny a noci, on byl sám a nikdo nebyl s ním, seděl jak z žuly vytesán a neměl žádnej stín. Sýček mu sletěl na hlavu za svitu zimních hvězd, neb myslel si, že není živ, že mrtev dávno jest. Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází. Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi. V bílém paní oděná, šla tudy v noční čas, zůstala tam na chvíli, květy propletlý vlas. On kouzla, která vládla ním, přemohl za pár chvil, k sobě ji strhl, v její stín oba dva zahalil. Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází. Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi. Víc nešla žádnou ze svých cest, s ním věčně musí být, kde slunce, měsíce a hvězd se navždy ztratil svit. Jen jednou v roce přijde den, otevře země klín, až do rána s ní tančí jen a mají jeden stín. Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází. Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi. V hlubinách země prosnívají svůj stínový sen a v teplých vlnách zapomnění zůstávají jen. Dokud ta síla odvěká je nepropustí tam, kde mohou tančit do rána a oddávat se hrám. Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází. Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.