Jsme lidé žijící v gumové krabici,
která si pluje, v neznámém prostoru.
Jak tupej dobytek žijeme v ohradě,
pár mozků sní o rajské zahradě.
Však mohou jenom snít, v společném bahně hnít,
zkusit se ke stáří o něco pokusit.
Pak dohnaný k šílenství, vrhá se proti zdi,
stěna se vyboulí z plastické soustrasti
Vtom pozná na chvíli, kousíček krásna,
stěna se narovná a on zas padá.
Padá do ráje hrabivých zrůd,
za to mu rozervou každičkej úd.
Tak skončí každý, kdo by chtěl u nás žít,
zkusit prorazit a od nich odejít.
