Otevřely se brány Mordou
i vyšly zrůdy z jiného světa
a smrtící skřeky Nazgulů,
rozechvěly bílé brány měst.
Stín černých křídel zastřel slunce jas,
den proměnil v hlubokou temnotu
a v mnohých srdcích objevil se strach,
že nastává konec Gondoru.
Tu mocný Grond, kladivo podsvětí,
třemi ranami bránu roztříští,
a z úst černého krále, temné zhouby,
zazní zpěv strašného prokletí.
On spatřil kolem sebe stíny mrtvých,
jak kráčí smutně k Šedým přístavům
a temná moc a zlo se spolu slily
a chtěly zničit elfí hrad i dům.
Stříbrné rohy v dálce zaduněly
a mocné lodi plují na pomoc,
ty Sauronovy stvůry zahubily,
pak vzešel bílý den a padla noc.
Však vítězství to bylo velmi kruté,
vždyť padl král i mnohý jeho druh
a Bělohřívák nikdy už nevstane,
to černá střela probila mu hruď.
Však ani Nazul nerozdupá křídla
a nevyrazil smrtonosný skřek,
bílá ruka ho mečem zahubila
a Černý Kapitán jí sebral vzdech.
Hrůzné Morgulské věže znovu stojí,
jen rudé oko plane tmou,
sauronovi spáry se rozvírají,
chce prsten zla, jež zplodil
pod horou.
