Navečer z nebe nepadá prach,
raketový léto je pryč,
slunce spí, ruce na peřinách,
zamknul jsem a zahodil klíč.

A nejde plout (?), asi přestřihli drát,
hvězdy spadly o kousek níž,
nezbývá, než si cokoliv přát,
kolem tma a ty pořád spíš.

Vím, že se znova sejdem,
nemusíš se bát.

Už nás nesou,
duše lehká jako dech,
už nás nesou,
v černý bedně na zádech,
už nás nesou,
mělas všechno, tak co chceš,
už nás nesou,
a hlína z nebe padá jako déšť.

Divný šaty dneska na sobě máš,
bílá vážně není tvůj styl,
jsem co jsem, s tím nic nenaděláš,
ptáš se, kde jsem celej rok byl.

Málo chci, tak málo, 
všechno nebo nic,
snad to za to stálo,
ale někdo mi moh říct.

Vím, že se znova sejdem,
vážně nemusíš se bát.

Už nás nesou,
duše lehká jako dech,
už nás nesou,
v černý bedně na zádech,
už nás nesou,
mělas všechno, tak co chceš,
už nás nesou.

Už nás nesou, už nás nesou.

Už nás nesou,
duše lehká jako dech,
už nás nesou,
v černý bedně na zádech,
už nás nesou,
mělas všechno, tak co chceš,
už nás nesou.

Už nás nesou,
duše lehká jako dech,
už nás nesou,
v černý bedně na zádech,
už nás nesou,
mělas všechno, tak co chceš,
už nás nesou,
a hlína z nebe padá jako déšť.