Na dnešek jsem měl divnej sen.
Slunce pálilo a před salónem stál v prachu dav,
v tvářích cejch očekávání.
Uprostřed šibenice z hrubejch klád
šerifův pomocník sejmul odsouzenci z hlavy kápi,
a dav zašuměl překvapením.
I já jsem zašuměl překvapením.
Ten odsouzenec jsem byl já.
A šerif četl neúprosným hlasem rozsudek.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
pověste ho vejš, ať má dost.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
že tu byl nezvanej host.
Pověste ho, že byl jinej,
že s náma dejchal stejnej vzduch.
Pověste ho, že by línej,
a tak trochu dobrodruh.
Pověste ho za El Paso,
snídani v trávě a lodní zvon.
Za to, že neoplýval krásou,
že měl country rád
a že se uměl smát i vám.
Nad hlavou mi slunce pálí,
konec můj nic neoddálí.
Do mých snů se dívám z dáli
a do uší mi stále zní
tahle píseň poslední.
Pověste ho za tu banku,
v který zruinoval svůj vklad.
Za to, že nikdy nevydržel
na jednom místě stát.
Nad hlavou mi slunce pálí,
konec můj nic neoddálí.
Do mých snů se dívám z dáli
a do uší mi stále zní
tahle píseň poslední.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
pověste ho vejš, ať má dost.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
že tu byl nezvanej host.
Pověste ho za tu jistou,
který nesplnil svůj slib.
Že byl zarputilým optimistou,
a tak dělal spoustu chyb.
Pověste ho, že se koukal,
že hodně jed a hodně pil.
Že dal přednost jarním loukám
a pak se oženil, a pak se usadil a žil.
Nad hlavou mi slunce pálí,
konec můj nic neoddálí.
Do mých snů se dívám z dáli
a do uší mi stále zní
tahle píseň poslední.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
pověste ho vejš, ať má dost.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
že tu byl nezvanej host.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
pověste ho vejš, ať má dost.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
že tu byl nezvanej host.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
pověste ho vejš, ať má dost.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
že tu byl nezvanej host.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
pověste ho vejš, ať má dost.
Pověste ho vejš, ať se houpá,
POVĚSTE HO VEJŠ!
