Život to je prach,
a slunce na vlnách,
sníh a špína.
Cukr střídá bič,
otupělost chtíč,
jsme pot a hlína.
Když se blíží noc,
máš v žilách pohanskou krev,
když se blíží noc,
už slyšíš bubny a zpěv.
Jak tančí tmou,
jak tančí tmou.
Špatně v noci spíš,
a nejsi o krok blíž,
tvůj sen se ztrácí.
Další krásnej den,
ti vykvet za oknem,
chceš dál než lítaj ptáci.
Když se blíží noc,
máš v žilách pohanskou krev,
když se blíží noc,
už slyšíš bubny a zpěv.
Jak tančí tmou,
jak tančí tmou,
jak tančí tmou,
jak tančí tmou.
Den nás rozdělí,
sklem a ocelí,
ostnatým drátem.
Ďábel ve stroji,
ti srdce rozkrojí,
rezavým dlátem.
Když se blíží noc,
máš v žilách pohanskou krev,
když se blíží noc,
už slyšíš bubny a zpěv.
Jak tančí tmou,
jak tančí tmou,
jak tančí tmou,
jak tančí tmou.
To co cítíš, to co vidíš,
to co slyšíš, jinak vnímáš,
to co hledáš, a co si hlídáš,
to co říkáš, a co si zpíváš,
co otvíráš, co zavíráš,
odkuds přišel, a kam se díváš,
kde jen stojíš, a kudy lítáš,
pro co žiješ, a proč umíráš?
