Dlouho už se potácím,
a i když humor neztrácím,
už jsem stejně dávno prošvih všechno,
co jsem moh mít.
Nikdo tomu nevěří,
že Ikaros bez peří,
by ještě někdy nabral druhej dech,
a ke slunci vzlít.
Když se kouknu vzhůru vidím nebe,
když se kouknu dolů vidím svět.
Jednou křídla roztáhnu,
a snad na slunce dosáhnu,
když se nerozpustí vosk,
a když mě nenecháš na růžích spát.
Dlouho už to nesnesu,
ve spěchu a ve stresu,
život utíká jak splašenej křeček,
a nevím co s tím.
Pěkný věci, který mám,
málokdy si užívám,
i když dobře vím,
že včerejší den už neuvidím.
Když se kouknu vzhůru vidím nebe,
když se kouknu dolů vidím svět.
Jednou křídla roztáhnu,
a snad na slunce dosáhnu,
když se nerozpustí vosk,
a když mě nenecháš na růžích spát.
Jako vlajka ve větru,
jak mrtvola ve svetru,
jako tygr, co mu ostříhali drápy,
a zaběhlej pes.
Jsem Ikaros bez peří,
ve vězení bez dveří,
a jenom někdy si tak pro sebe říkám,
že jsem sem lez.
Když se kouknu vzhůru vidím nebe,
když se kouknu dolů vidím svět.
Jednou křídla roztáhnu,
a snad na slunce dosáhnu,
když se nerozpustí vosk,
a když mě nenecháš na růžích spát,
když se nerozpustí vosk,
a když mě nenecháš na růžích spát.
