Nebylo to lehký probít cestu ze tmy,
nebylo to lehký, někdy sou ty cesty,
yeah, uvo-u, uh.
Potkala ho v baru a on četl Hemingwaye,
ona milovala prózu, chemie svedla zbytek děje,
trávili spolu spoustu času a neřešili nic,
ona milovala umění, on miloval jen jí.
Chtěli být jen spolu, ale měli málo peněz,
takže na sdílených bytech
bez soukromí jako jeden,
pomáhali si ve všem a stavěli si základ,
málokdo jim přál a málokdo to chápal.
Chodili spolu lesy, milovali stejný věci,
bavili se o vesmíru, příroda byl jejich ventil,
pracovala jako uklízečka v drahejch domech,
on za barem míchal drinky, snažili se všude kolem.
Oba v dětství prožili si s alkoholem,
když denně vztek ovládl řev,
cožes to řek, poď sem,
nebyly tam prachy natož jakákoliv láska,
takže se po bitce s fotrem sbalil
a zmizel jako pára.
Nebylo to lehký probít cestu ze tmy,
nebylo to lehký, někdy sou ty cesty, uvo-u.
Někdy sou ty cesty plný potu, krve,
ale vzdát to nikdy nesmíš,
jen si pamatuj na to, že to zlo nikdy nespí,
že to zlo nikdy nespí, nespí, nespí, nespí, nespí,
jen si pamatuj na to, že to zlo nikdy nespí, yeah.
U ní nebylo to jiný, její matka členkou sekty,
takže malá neměla moc fajn dětství,
spali, kde se dalo, bez domova žádný školy,
až jí matce vzali, u babičky našla štěstí nový.
Začla chodit do tý školy, začla poznávat ten život,
slíbila si, že až bude matkou, dá dětem nejvíc,
tak posbírala síly, co v ní ještě zbylo,
nová kapitola, nemohlo to začít nejlíp.
Myslela, že s ním najde domov,
no chtěla na studia jít,
tudle zprávu přerušila zpráva, že čekají baby,
na chvíli štěstí zaplnilo jizvy, který nejdou smýt,
holčičce dali jméno podle babičky Evy.
Rodina v mladém věku bez zkušeností,
zlo dřímá za tím barem,
ve stresu opíjel se, vybíjel si zlost,
začlo to dávno, už když byl chlapec malej,
agrese jeho otce promítla se náhle v tom.
Nebylo to lehký, lehký, projít cestu ze tmy, ze tmy,
nebylo to lehký, někdy sou ty cesty, uvo-u.
Někdy sou ty cesty plný potu, krve,
ale vzdát to nikdy nesmíš, nesmíš,
jen si pamatuj na to, že to zlo nikdy nespí,
že to zlo nikdy nespí, nespí.
Jednou z rána je probudila velká rána,
vrátil se z práce namol, rozbil všechno, co se dalo,
pod vlivem chytil jí pod krkem, začalo se trauma,
jak pro ní, tak samozřejmě pro tu malou.
Místo toho, aby si vážil, propadl těm drogám,
díky tomu zamotal si do temnoty mysl,
už se nešlo zpátky z toho dostat znovu,
z domu zmizel rázem klid,
postupně nezbylo nic z citů.
Jak si tenkrát řekla, taky udělala,
vzala si jen pár věcí a utekla od něj pryč,
proběhly prosby, pak soudy,
naštěstí dobře skončil příběh,
pro ní, malou Evu, už byli svobodný.
Nebylo to lehký, lehký, projít cestu ze tmy, ze tmy,
nebylo to lehký, někdy sou ty cesty, uvo-u.
Někdy sou ty cesty plný potu, krve,
ale vzdát to nikdy nesmíš, nesmíš,
jen si pamatuj na to, že to zlo nikdy nespí.
