Pozdě teď, děvečko, pozdě teď lituješ Ach, když už na rukou děťátko pěstuješ Kdyby si, děvečko, vzpomněla zavčasu Pokavad si měla ještě svoji krásu Měla si, děvečko, zamknout se v komoře A nepouštět synka do svojeho lože Ale tys pustila, slibům uvěřila A přitom věneček zelený pozbyla Nadarmo, děvečko, hážeš tím prstýnkem Nikdy už nebude zeleným věnečkem Byl pěkný zelený, ale teď je černý Ach, jaké on došel škaredé proměny