Emi Adim Emi Adim Vyšla děvčina, vyšla jedináC H7 jako z růže květ.G Emi Stála ona, stála, hořce zaplakala,Ami6 H7 C změnil se jí svět.G Emi Stála ona, stála, hořce zaplakala,Ami6 H7 Emi Adim Emi Adim změnil se jí svět. Ej, co ty pláčeš, ej, co naříkáš, děvčico moje? Jak já nemám plakat, jak nemám naříkat, nebudu tvoje. Ej, neplač, neplač, ej, nenaříkej, však ty budeš má, lidé mi tě přejí i celá rodina a Pánbůh to dá. Ty budeš paní, ty budeš paní na velkém dvoře a já budu pánem a já budu pánem při svém táboře. Ty pudeš cestou, ty pudeš cestou a já křoviskem, ej, ty budeš pannou, ej, ty budeš pannou a já mládencem. Ty pudeš horou, ty pudeš horou a já dolinou, ty pokveteš růží, ty pokveteš růží a já malinou. Až my umřeme, až my umřeme, vzkážeme sobě, ej, zlatá písmena, ej, zlatá písmena vyrýt na hrobě. Kdo tudy půjde, kdo tudy půjde, vzpomene sobě: neskončená láska, neskončená láska leží tu v hrobě.