Když po střechách večer se na město snáší a okna jdou po tichu spát, zas dívám se do ulic, do cizích tváří a hledám, co viděl bych rád. Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní, tak podobná v desítkách měst a v duchu zash let vracím se, tak jako nyní, k nám domů tou nejhezčí z cest. Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát. S harmonikou šel bych hned zazpívat si, písničky, které já měl tolik rád. Pak na prvním bále,když tančilo jsem s mámou a viděl tě u dveří stát. Jak spustila hudba tu písničku známou, já všechno chtěl o tobě znát. Tak přešlo pár pěkných let a z tebe je dáma a věř mi že není to zvyk, i když jsi tak daleko a doufám,že sama, té hospůdce posílám dík. Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát. S harmonikou šel bych hned zazpívat si, písničky, které já měl tolik rád. Teď do noci kamelot hlásí, kam za ten den pokročil svět, kdo se kde narodil a co kdo přál si i z fotbalu výsledků pět. A na rohu ulice neony vábí, jen pojďte dál mate-li čas. Kdo žil v cizím městě, ví jak často rád by se domů hned rozběhl zas. Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát. S harmonikou šel bych hned zazpívat si, písničky, které já měl tolik rád..