A                  
1. Mám sako ze sametu,
   Em                 A
   už z něho nevymetu prach,
   
   po kapsách zátky z piva,
   Em                       F#m
   to když jsem ještě míval strach,
   D                   A
   občas nás nechali i zahrát
        D                      E
   a my na klopě placku „Havel na Hrad“ hráli jsme,
   A                    Em                       A    
   na duši zbyly šmouhy a skončil ten náš dlouhý tah.
   
2. Míjejí nás dny po dni
   a já jdu po Národní a nic se neděje,
   nahlížím do Laterny,
   jestli tam Jirka Černý zase je,
   a nikde nikdo z těch co byli
   tam pod Václavem v oné chvíli, kdy Václav
   přilbici strhl z čela a nad náměstím zněla píseň, že krásně je.
   
3. Říkali z televize,
   že přišel velké krize den,
   jakápak sakra krize,
   to tu jde jen o peníze všem,
   kde se ztratila slova o naději,
   o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce,
   a prachy přijdou potom, život není o tom jen.
   
4. Za rukáv tma mě tahá,
   jdu od nádraží Praha - Střed,
   nákupy za pár kaček
   a silonový sáček a v něm pár propriet,
   ve flaškách a že jich tu bylo
   se všechno víno proměnilo ve vodu,
   a na Letenské pláni chystají staří páni slet.
   
   Em                            E        A       Am
   Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach…