Emi Ami D7 1. Jen mě nelituj, neklepej na mé dveřeG H7 s chryzantémou v dlani,Ami D7 G hra na litování končí v prvním tahu,Hmi Ami neplivej lásku na podlahu,D Emi nestůj mi u bytu, jen mě nelituj.Ami D7 G D/F# Ta slova jsou jen guláš dvakrát přihřívaný,Ami D7 G a to mě nezachrání, a to mi nepomůže,Hmi Ami a tak nesvlíkej mě z kůže,D G celý zvědavý, celý zvědavý,D/F# Emi Ami jak vlastně vypadá takový malý pohřeb,D7 G na který si člověk sám nastřádá.G D R: Jó, kdybych byl vrabec, sezobal bych zrníEmi C G všem ptákům, co v okolí jsou,Ami D srdce měl bych slabé a žaloudeček plnýC G a duši rozčepýřenou. R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní od domu k domu do všech světových stran, a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní a co píše tamten pán.Ami C *: Jó, kdybych byl, žil bych si, žil,G D/F# a šťastný bych byl jako pytel blech,Ami D7 G ale já jsem, co jsem, a nevěřím lítostem. 2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí mám ještě dvacet sedm zubů, nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl, koukni se na racka, jak vzlétl směrem k úsvitu, a tak mě nelituj. Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát, slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara, a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu, stojím na prahu a koukám: velká paráda, z mých dveří vychází pohřeb, na který jsem si sám nastřádal. R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal a střemhlav padal dolů jako archanděl a na severní straně nejvyšší hory světa bych svoje tajné hnízdo měl. R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži, purkmistry a pány ze sna budil bych, a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží, a k ránu bych pak ztich'. *: *: