opakuje se
A4  A4/G  Hmi  E 
 
A4                                  A4/G 
A je mi z tebe špatně, je mi z tebe ještě hůře, 
                           Hmi 
nožík zlomil se mi kdesi v manikúře, 
                   E 
obočí si vytrhávám pinzetou, 
až budu jako klaun Ferda, 
kdo bude chtít, mi úder dá 
a já dvoře divadla opiju se s Markétou. 
 
R: Svobodný jsem jak Ikarus, 
   z křídel mi kape vosk 
   a dole bliká Rus, 
   opodál Evropa 
   a já jsem pánem svého života, 
   je sobota, 
   a dole malé tečky jako lidi, 
   bílí, černí, žlutí, arabi i židi, 
   ti, co slepí jsou i ti, co vidí, 
   navzájem se nenávidí. 
   Je to tak. 
   Je to tak. Je to tak. 
 
Ty dny, kdy psával jsem ti třicet esemesek denně, 
jsou už pryč, to spíše najdu jehlu v seně, 
nežli zbytky kuráže dát se urážet, 
studená jsi jak kostka polévkové směsi, 
kterou kdosi kdesi za pár korun kupuje si, 
a pak pomalinku polyká u garáže. 
 
R: 
 
V kulisách laciného dramatu se těžko zlobit na tátu, 
že kapsy nosil obrácené ven 
a bez rozdílu všem říkal: Dobrý den. 
Těžko jsi mámu kreslil modrým progresem 
když noc je výkresem a z dětství si nesem 
s Jakubem Arbesem své těžké deprese na chodbě 
po plese. 
 
R: