Dámy a pánové, vážení kolegové. V literární pozůstalosti JC jsme až dosud shledali 28 her vesměs celovečerních z toho 4 kompletní hry karetní a 17 her jednoaktových z nichž 2 byly napsány výhradně pro činoherní scénu divadla Vajáng Horáng v Jakartě. Pustímel-li se po stopách začátků dramatické činnosti JC, staneme posléze v pilinách manéže polského cirku Krakowjak, kde mistr působil v mládí jako dramaturg. Zde poprvé vznikaly kombinované scénky cvičených zvířat a lidí, již dosud nemají v divadelní poetice obdoby. U jejich kolébky stál tehdejší Cimrmanův pěstoun krotitel Tadusz Szczepansky jehož fotografie je rovněž ve vašem programu. Je to ten poslední snímek. Aha, tak na tomto snímku vidíte Szczepanského hašteřivou partnerku Zinajdu, která mívala často nechutné výstupy s perskou tyčí. V době, kdy cirkus Krakowjak zimoval v jihoafrickém Johannesburgu, založil JC zvláštní stan lojových figurín. Sám odléval z kvalitního hovězího loje postavy známých vojevůdců, badatelů a myslitelů a vytvářel z nich na první pohled nelogická seskupení. Tyto grupy však při pozornějším vnímání vyzařovaly překvapující významy. Je například známo, jaký rozruch vyvolala skupina v níž Kolumbus rozbíjí Napoleonovi o čelo své slavné vejce a opodál to závistivě pozoruje hrabě Zeppelin z řiditelné vzducholodi. Později, když místní pivovar v Johannesburgu přerušil svévolně dodávku ledu pro Cimrmanův stan a figury se začaly vlivem dusné atmosféry pozvolna přetvařovat, přešel mistr k pasní divadelních her pro živé herce. JC rád zalidňoval jeviště postavami a rekvizitami, jež byly až dosud v divadelním světě tabu. Jeho hrdinové si například na otevřené scéně stříhají nehty. Zůstává ovšem smutnou skutečností, že ve své době se Cimrmanovy setkávaly většinou s nepochopením a někdy i s očividným odporem. Jako příklad uvádím stanovisko tehdejšího ředitele divadla v Haagu, pana Jakuba Durmanna, který píše Cimrmanovy: „Vážený mistře, od chvíle, kdy jsem dočetl vaši hru Prázdniny s kanibalem Dufkem, nevycházím z údivu... “ konec citátu.
A ještě několik slov z odpovědi JC řediteli Durmanovi: „Milý pane Durmane,“ píše Cimrman, „máte pravdu, divadlo je zde především proto, aby se v něm člověk divil. Posílám Vám dalším 5 her.“ Přesto se v celé tehdejší Evropě nenašlo jediné kamenné divadlo, které by na své scéně uvedlo některou z Cimrmanových her. Teprve na sklonku života, kdy mistr dožíval v pojizerské obci Liptákov, došlo k první inscenaci jeho celovečerního muzikálu Kleštěncova bronchitida. A to v nastudování místního dramatického sdružení Jizerére. Pro ilustraci svého dnešního referátu jsem vybral ukázku z celovečerního hororu JC Elektrická sesle. V době, kdy byla vědecko-technická revoluce ještě v plenkách, už Cimrman tušil možnost zneužití technického pokroku proti člověku. Zhoubný vynález představuje v dramatu elektrická židle. Podle mistrova dochovaného nákresu ji rekonstruoval pan doktor inženýr Životský. Prosím snímek. Ano. Tak tady vidíte Cimrmanův nákres elektrické sesle, ano. Děkuji. A já teď prosím pana inženýra aby byl tak laskav a rekonstruovaný vynález nám předvedl a podal k němu odborný výklad.
Hrabeta:
Tak, jak vidíte židle je původní, jenom topná spirála je nová. Ano. Podle Cimrmanova předpisu ji napájíme střídavým proudem o napětí 370 Volt. Já myslím, že bude nejlépe, když ji zapneme.
Weigel:
Děkuji kolegovi Životskému za jeho přednášku. Nyní k samotné ukázce ze hry elektrická sesle. Uvidíme v ní vynálezce Kyrila Schmieda (profesor Ladislav Smoljak) v okamžiku, kdy dokončil vynález elektrické židle a chystá se jej vyzkoušet na svém krejčím Ernestu Liškovi (kterého bude představovat profesor Miloň Čepelka). Sám autor označil toto dílo jako „[Das naive Schreklichstuck,]“ což bychom mohli přeložit jako "naivní horor".
SCHMIED: Sesličku si nažhavýme
na Lišku se připravíme.
Už aby tu sakra byl.
LIŠKA: (vcház? s krejčovským metrem na krku):
Jdu vás pane Schmiede zmářit.
SCHMIED: Nechce se mi ani všřit!
Jak jste čilí, jak jste milí. . .
LIŠKA: Jak jsem čilí, tak jsem milí.
nejdřv vezmu míry sáčka.
SCHMIED: Posaďte se, pohovte si.
LIŠKA: To bude hned, to je hračka.
SCHMIED: Že mi vynesete span?!
LIŠKA: Jakýpak s tím, medle, sraní,
vezmu šřku, vezmu délku. . .
Moc-li chcete přes prdélku?
SCHMIED: (do publika):
Hleďme toho kosa Lišku!
nabídnu mu vína číšku.
(k Liškovi):
Popijeme, posedíme. . .
LI?KA: Co že se z té sesle dýme!
SCHMIED: Inu, je to stará herka,
práší se z ní od úterka.
LIŠKA: K čemu jsou tu tyhle pérka?
SCHMIED: To je kvůli pérování.
Pohovíš si, sedni na ni!
LIŠKA: To mus? být posezení!
Že ona je teplá, není?
SCHMIED: To je proti opruzení.
LIŠKA: Donnerwetter, vy jste hlava!
za tohle vás čeká sláva.
SCHMIED: Zajímá vás původ vzniku?
LIŠKA: že se ptáte, zákazníku!
SCHMIED: Je to delší vyprávění.
LI?KA: Na to škoda času není.
SCHMIED: Jednou takhle z jara skoro. . .
(bezděčně usedne na rozpálenou spirálu elektrické sesle a po několika záškubech zemře)
LIŠKA: Jaká hrůza, wie ein Horror!
Horor, horor, vysoká jsi!
