Ažmilid odhalí pamětní desku,
to bude plesání, to bude lesku,
Snad zahrají mi poem nebo humoresku.
Ažmilid odhalí pamětní desku na starém domě,
bude už po mně.
Co všechno vykonal jsem pro národ,
národ, jenž to neuzná je pronárod.
Už jako malý chlapec z obručí
chtěl jsem jej vymanit z rakouského područí.
Já za života nedočkal se slávy,
za své vynálezy, všechny z vlastní hlavy!
U jedněch setkával jsem se s výsměchem
a u druhých většinou také s výsměchem.
A přitom jsem poradil Křižíkovi se světlem
a Jiráskovi s temnem.
Škoda, že nemohu vykouknout z hrobu!
Rád bych si prohlédl tu Vaši dobu,
tu dobu volnosti, slávy a vzmachu,
kdy Čech již pramálo z Vídně má strachu
a Slovák, bratr Náš, zbavil se pešky.
Oba jsou šťastni, až hlava jim třeští.
Ještě, že dělí je moravské valy,
vždyť by se láskou snad umačkali.
Ažmilid odhalí pamětní desku z bronzu,
podobnou jako ulil pro Nerudovic Honzu,
pamětní desku na starém domě,
bude už po mně.
