C                   Emi
1. Někdy si namlouvám, že vůbec nestárnu,
              Ami                   Dmi
   když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
             C                     Emi
   Pak přijde po špičkách ta chvíle bytelná
           Ami              Dmi
   u nohou zabublá mi říčka Křemelná
             F                    G
   a zas mám jehličí v podrážkách pohorků
            F                  G
   nad sebou kočičí mám hřbety pahorků.

            F                C
R: To je ta hranice, co vedla Šumavou,
               Dmi             Ami
   Staňkovským rybníkem i řekou Moravou.
          F                   C
   Toje ta hranice, neklidných večerů
            Dmi                 Ami
   s padáčky světlic a smrtících výstřelů,
            C                     G
   kde šance na úspěch nestála za grešli,
            F                    G
   kde chybí pomníčky těm, kteří neprošli.

2. Žije až v Portlandu, paní, co ve vlaku
   práškama uspala děti a v ruksaku
   je nesla přes čáru, smrti a života,
   kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
   kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
   kde srdce v panice bubnuje do hlavy.

R: To je ten okamžik, kdy se čas zastaví,
   jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
   Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
   dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
   Na téhle hranici už vládne klid a mír
   já držím v pravici ostnatej suvenýr.
   
3. Někdy si namlouvám, že vůbec nestárnu,
   když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
   pak se přiblíží ta chvíle bytelná
   měsíc sem nahlíží, zvědavá lucerna.
   Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
   tak tudy odcházel Zdeněk, můj bratranec.

   Je na Západ cesta dlouhá...