Bouře svit noc rozjasnil na mou kabinu proud lil
Kolej ozářil a bčas i mou tvář
Náhle telegraf se hnul pod tou horou kde byl důl
Kde jsem seděl osamnělý výhybkář
Moje ruce přmoh čas když jsem přečetl ten vzkaz
Nežli telegraf zas stich a oněmněl
Naší tratí vlak se hnal za nim stříbrný dým vlál
Bez strojvůdce i pasžérů jel
Chtěl jej přesměrovat na odlehlou horskou trať
On všk po té šedé hoře držel směr
Táhle pískal do dáli smutný tón té píšťaly
Jak umíráček půlnoc rozezněl
Potom další soubor zpráv vyťukl mi telegraf
Doly černější než tá tma předemnou
Důlní zával míli dál stovce mužů život vzal
Šedá hora nechce vydat kořist svou
To snad ďábel máchl tmou svojí rudou lucernou
Noc se roztrhla a zbyl z ní jenom cár
Čas se rozkročil a pak a já uviděl ten vlak
Jeho rudý kotel žnul jak pekla žár
Minul mě jen o pár stop stál jsem jak ze soli tloup
a jen píšťaly tón nocí naříkal
Vzduchem stříbrný dým plul zmyzel jako ...
Jako matka za svím děckem hnal se dál
Příběh který říkám teď už je to padesát let
se prí horníkům na téhle trati stál
Vykolejil tehdy vlak narazil do skály tak
Že ten otřes důlní štóly zasypal
Od té doby předzvěstí je všech důlních neštěstí
Ten vlak co se z čista jasna objeví
Pak se země otvírá mnoho mužů umírá
Proč to jeno pánbůh nebo ďábel ví
