Šípkově rudé slunce se podlouhle tetelí na poškrábaném ledu. Zmrzlé nudle pod klukovskými nosy. Vzduch tak špičatý že by se s ním daly čistit nehty. Chvílemi se zadrhne dech jako v zipu. Bruslaři přímo v patách sami sobě. Dlouhé modré stíny se točí jak gigantické rafije. Pokaždé když brusle předjedou bruslaře nezvučné žuchnutí o led. Tvrdá voda touhle roční dobou. Daleké pronikavé výkřiky zní docela blizoučko. Všechny světové strany musejí být úplně nablízku. Přižene se děvče z tečičky v pozadí v dospělou za pár vteřin na nezvučné brusli a druhou nataženou dozadu obličej daleko vpředu tváře rudé blažená líbací pusinka oči dokořán a teď už docela blízko. Pak bleskurychle zahne za světovou stranu a pryč. Ale i bez bruslí stačíš pochopit že tohle bylo štěstí: skutečné tu chvilku kterou trvá.