Stisknu knoflík a bílá lampa zežloutne a uzraje. Otevřu zásuvku v níž uchovávám své vědomí ve svazečcích sepnutých gumičkou. V tomto pokoji jsem pánem. Vlastní noha pod vlastním stolem. Můžu si položit napínáčky na židli a klidně si sednout na jinou. Za okny podávají si květiny ruce a dělají řetěz abych nevypadl z okna. Ale když zavřu oči vidím tváře tváře tváře.