Jeden můj známej je černoch Černej jak africká tma Občas ho popadne smutek Smutek jak africká poušť Je ale sám k sobě tvrdej Tvrdej jak slonová kost Na krk si pověsí foťák Vydá se na Karlův most Dělá že neumí česky Začne se anglicky ptát Kudy se dostane k Flekům A nebo na Pražskej hrad Kolem se hromadí zástup Celej ten bělošskej kmen Náčelník bojovník šaman Snad i pár divošskejch žen Mluví s ním řečí svejch otců Posuňků grimas a gest Co čekat od domorodců V Praze v tý matičce měst? A ten můj známej je černoch Černej jak uhelnej sklad Pomalu ztrácí svůj smutek Zvolna se začíná smát