Na večírek sezvaných, hostů pár. Ještě chvíli přemejšlej, jestli jít dál. Na schodech si připálej, poslední cigaretu. Rudou skvrnu uhladěj, si dámy na korzetu. A v sále světlo zhasíná. A nahá žena všechny zve: "Jen pojďte dál." Jen stěží dá se hnout, ve tmě jež úzkost šíří, šílená je najednou, vřava a lidské činy. Tvůj milenec se proměnil, v prase upocený, přítel ten tě opustil, hosté jsou rozjařeni. A slavnost se nám rozbíhá. a nahá žena říká: "Tančit, tančit dál!" Krapet je to jiný než, když svítí denní světlo, dobro zlem a pravdou lež a blízký srdce zebou. Cestu kterou přišli dnes, si nikdo nepamatuje, jediný co zbývá jim, je tančit do posledních sil. A nahá žena jede rychle dál, za chvíli začne někde jinde, další bál.