V tramvajích přízraky, co do očí si hledí.
Deprese problémy jim všem na zádech sedí,
svítání nezmění, nic z toho co se děje,
naopak přispěje a kdekdo se ti směje.
V tramvajích postavy, co sní o něčem krásným,
leč žijí ve světě špinavým a prázdným,
kolik je přízraků, tolik je smutných duší,
asi se nedozvíš tak jenom něco tušíš.
V tramvajích osudy, osudy spousty lidí
mladých a dospělých, i těch co dnes už vidí,
že pro kus modrýho, co někdy dolů spadne,
stojí za to tu hru hrát, dokud potlesk nepřestane znít,
nepřestane znít,
ne - pře - sta - ne znít. Potlesk nepřestane znít
