Přicházíš pozdě a možná ještě později
u brány do ticha křik myšlenek se tlačí
barevní motýli mých představ i nadějí
se koupou v prvním jarním pláči
Muž na kraji noci
sedí, usmívá se
a můj genius loci
bezradně bloudí časem
Z hloubi Země vychází slabé volání o pomoc
s tebou, bez tebe se cítím sama
zatímco hodiny pomalu měří noc
topím tvé obrazy ve studni pod řasama
Muž na kraji noci
sedí, usmívá se
a můj genius loci
bezradně bloudí časem
Našeptávač měsíc najednou nemá co říct
tma se vlní v bocích
z tebe už nezbývá nic
Zapoměl´s na mě, jako se zapomíná na minulé životy
vzduch se dál vlní máváním ptačích křídel
přestávám vnímat tikání samoty
a padám nahoru bez zábran a bez stavidel
Muž na kraji noci
sedí, usmívá se
a můj genius loci
bezradně bloudí časem
