Už hnízdo poklopce je ptákem opuštěno říj trvá však a žádostivost vzteklá teď slídí v ulicích ve tváři obsah pekla a leká děvčátko jež čurá roztaženo Chrochtá kol hampejzů a cinká zlaťáky běhny nejtlustší si domů odvléká o řiť tře se jim a stále navléká tam v houštince kde čižba na ptáky Spadlé břicho mu stále natřásají válí se řehotem nad jeho měkkotou omdlí-li chlípností vzkřísí ho sprchou svou a hadrem prsů tvář mu otírají Když zrudne dočista a raní jej mrtvice vše mu ukradnou a rychle prchají on sténá oči v sloup však ústa hledají vlhkost klína a oblost zadnice