sníh padal, plachým k pokoji a mocným k pokoře slétli se vrabci do chvojí a chrastí do dvoře. drobounké vtiskli šlépěje, když na sníh sedali sníh, oblak naděje na mrazu úskalí. tu bylo v sněhu mnoho hvězd a lidská stopa jediná. zářili květy ptačích cest, zmizela dědina. jediná stopa dítěte, jak větev povadlá, vtiskla se v běli zakleté, v tání se propadla.