Jsou dva a to jim stačí, hladí svoje tváře
Někdy dýl jak měsíc, tečou slzy do polštáře
Jindy roky namol, sami sebou omámený
Ty víš jak to je, co jednou bylo, příště není
Stejně to všichni takhle maj
Když svoje lásky poznávaj
Stejně to takhle všichni maj
Pořád chceš víc, pak nemáš nic, všichni to znaj
Touha jak vlna se v nich zvedá a ty jsi na pobřeží
Někdy pláž je plná a o život pak běží
To se vlákno ztenčí, na obraz šero padá
Světlo nepřichází zvenčí, tak sbohem moje drahá
Jsou první, jsou silný, jsou / do kůže vepsaný
Nespasí, nezůstanou / první lásky jsou takový
