A                         D         E 
1. Když na pláních se stmívá, zní vytí smrtící, 
         A      G    D      A          E 
   krb hlídej, moje milá a láduj ručnici, 
         A       G       D         A             E 
   to v horách smečka hladová už sto let nesmí spát, 
        A                           D            E 
   za trest, že snědla pastora, co vlky měl tak rád. 
 
                A            D 
R: V pustejch pláních věčný zimy 
     E                     A 
   bloudí sedm vzteklejch vlků, 
                      D E 
   nemaj rádi zpěv a rýmy, 
                      A 
   jsou nervózní jak pes. 
 
2. Když zlatokop si kopne, tak vlkům stoupne tlak, 
   když kopne potmě do pně, tak vlky trefí šlak, 
   divoká zvěř, co je k jídlu, hopsá sobě po lese, 
   jen vlk má nervy v kýblu, nežere a třese se. 
 
R: V pustejch pláních věčný zimy 
   bloudí sedm vzteklejch vlků, 
   nemaj rádi zpěv a rýmy 
   A           As 
   a pro toho nejmladšího 
    G            F#       E 
   rytmus jako kdyby ani nebyl, 
    E7 
   debil. 
 
3. Ty vlky pošle k Pánu prej čistá panna jen, 
   když nevrátím se k ránu, tak s flintou vyjdi ven, 
   Mejch kostí spatříš hromádku a sedm vlků kol, 
   ty kosti seber do šátku, však dřív ty vlky skol. 
 
        A              D 
R: Uposlechla nočních plků, 
    E                 A 
   vyšla spasit sedm vlků, 
                       D E 
   střelila a za pět vteřin 
                      A 
   sežrali ji včetně peřin, 
                   As 
   jak mohla bejt čistá panna, 
     G          F# E 
   když mě tolik  milovala, 
                A 
   v pustejch pláních 
           D  E               A 
   na Klondajku, v zatracený zimě.