Dmi               B                     Dmi
Nádraží večerní, kde nikdo z lidí úsměv neoplácel,
                                B                        F
vlak, co jsme jeli s ním, tady končil a zas do města se vracel,
                Ami             Dmi
a my dva [: s bráchou šli jsme dál. :]

Nás budil v trávě den, my vídali, jak stromy ráno brečí,
a do plamínků jen mlčívali spolu stejnou řečí,
je to tak [: dávno a čas to vzal. :]

       F                    Gmi                  Dmi
R: Už dávno bez koní, dva stíny opěšalejch námořníků,
       F                 Gmi                     B
   postavy shrbený, co při hledání zašlejch okamžiků
                 Ami           Dmi
   chtěly se [: toulat po hvězdách. :]

Písničky vohraný, co zpíval se mnou, opsal z mýho bloku,
mý hlavě děravý napovídal občas ňákou sloku,
léta je sbíral a všechny znal, léta všechny znal.

R:

Náš vymyšlenej svět byl bez tupců a taky bez chytráků,
šlo v něm i nacházet, co sehnat nejde v žádným obchoďáku,
třeba jen [: volnost na cestách ... :]