Text: Jaroslav Seifert
A
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
D7
Vzdechy pod pečetí v dopise,
A
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která obléká se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
A
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
D7
Zaslechl jsem lásku odcházet,
A
když se prvně rtů mých dotkl ret.
D D7 E
E
Kdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
A
Nejkrásnější bývá šílená.
