Když jsem nosil ještě džíny a jen pro mě zrály klasů zlaté lány tehdy každý den byl jiný, život frčel jak na Vespě Mastroianni. A jak šla léta, přišel s nimi taky krásný nový svět, v kterém mě chuť na věčné dobrodružství začala opouštět, žena, děti, dům a auto není malý cíl, teď konečně mámo, táto, já to pochopil Že jsem maloměšťák chci dobře jíst a pít, do práce chodím jenom spát, nechci se opotit, Jsem jen maloměšťák, ale i já snad můžu snít a tak dřív než mě sejme rak, chci si se svou manželkou něco pěknýho užít. Srdce za ta léta dávno okoralo jako po silvestru veka, co už ví, že všechno bylo a že nemá smysl furt na něco čekat. A přece cítím, že tam někde v hrudi tepe vlahý cit, který se už už chystá z krku vyskočit, ale pak si říkám, že není žádný já a ty a soustředím se čistě na svý vlastní pocity Že jsem maloměšťák chci dobře jíst a pít, do práce chodím jenom spát, nechci se opotit, Jsem jen maloměšťák, ale i já snad můžu snít a tak dřív než mě sejme rak, chci si se svou sousedkou něco pěknýho užít.