Text: František Gellner

        D    G/D        D       G/D
Celé to naše dnešní pokolení
             D      G/D      D  G/D
vstříc kráčí rozkladu a hnilobě.
         F#mi                   Emi
Mužů již v krásném slova smyslu není,
         G        (As)      A
jak pozorujeme to sami na sobě.

         D    G/D     D   G/D
Já nemám vůle ani energie
      D    G/D       D    G/D
užitečného cosi začíti.
          F#mi               Emi
Mé štěstí, že má matka ještě žije,
           D     A           D
jinak bych musel hladem zemříti.

B
Už jako kdysi není taky žena
vtělená oddanost a pokora.
Cmi                 Gmi
Vášnivě v těla mužů vysílená
Cmi     sestup az na     Es
zatíná kruté spáry netvora.

A probouzí se divou vehemencí
žen síla někdy ladem ležící:
"Jsme udoláni ženskou konkurencí, chraňte nás!"


Nynější žena, co já v klidu tučním,
v oborech věd a práce působí.
Co naplat! Učím se teď pracím ručním:
vyšívat, vařit a mýt nádobí.

Choť poslušný a věrný budu. Škoda,
že muž dnes přec jen rodit nemůže!
Doufám však, že i to se časem poddá.
Ach, vemte si mne, slečno, za muže...

D  C  D  C  D  C