Kdosi zpívá v lukách potok zvoní
dva milenci sedí pod jabloní
Nad nimi jsou větve plné rudých plodů,
v lukách ocúnům se ještě nechce kvést
nebem zaplá brzo tisíc žhnoucích bodů
a nebude vidět šedých pásů cest
kdosi zpívá v lukách večer voní
dva milenci vstali pod jabloní
Šeptají si cosi snad pohádku tesknou
v srdcích nesou bolest na rtech tichý smích
za ruce se vedou oči se jim lesknou
a jdou proti větru vonnou loukou v jih
kdosi zpívá v lukách potok zvoní
o samotě stojím pod jabloní
Tichá píseň vody s vůní otav splývá
za milenci hledím zamyšlen a tich
vítr v listí šumí potichu si zpívá
byla tady láska nezbyl po ní hřích
kdosi zpívá v lukách večer voní
pohladil jsem trávu pod jabloní
