A E
A E
Utichly továrny, utichly ulice,
A E
usnuly hvězdy okolo měsíce
A
a z města celého v pozdní ty hodiny
D E
nezavřel očí svých jenom dům jediný,
A E
očí sých ohnivých, co do tmy křičí,
D A E
že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí
D C#m7
dělníků deset své svaly železem propletlo,
Bm7 E
aby se ruce a oči jim změnily ve světlo.
D A G
"Antoníne, topiči elektrárenský,
D E F G
Antoníne, do kotle přilož!"
A E A E
A E
Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly,
A E
přikládá plnou lopatu uhlí,
A E
a že jen z člověka světlo se rodí,
A E A
tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí
D Cm#7
v praméncích drátů nad městem plují,
Bm7 E
v radostná světla se rozsvěcují.
G A G
Antoníne, antoníne, antoníne
A D C
D A
Smějí se soudruzi, Antonín s nimi
D E A
a uprostřed noci s hvězdami elektrickými
G F
na svoje ženy si vzpomenou na chvíli,,
G A
které tak často si dětinsky myslily,
D B G A E A E
že muž na svět přišel na svět aby jim patřil.
AEAEAE
A E
V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý,
A E
poznal těch dvacet pět roků u pece, u lopaty,
A E
v nichž oči mu krájel plamenný nůž,
D E
a poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž,
D C#m7 Bm7 E
zakřičel nesmírně nad světem vším, zakřičel nad nocí,
D A G D E
"Soudruzi, dělníci elektrárenští,
F G A
slepý jsem, - nevidím!"
A A A
Proč muž tu na světě
vždycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?
Proč jsi se miloval
s tou holkou proklatou,
Neslyší slepec, - do tmy se propadá
s milenkou železnou,
ohněm a lopatou?"
a tma jej objímá a tma jej opřádá,
však nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa, - to jsou oči čísi,
D D D
E
Dělník je smrtelný,
práce je živá,
E Em
Antonín umírá,
D A
žárovka zpívá:
Ženo má, - ženo má,
neplač!
