zábrany stoupaj jak dým, k nebi se stmívá
ve změti podřadných tváří jsi jiná
pro hrstku pokleslých minut, kolik jich zbývá?
v šedavým soukolí dokázat světu, že nebolí
chceš!
po barech hledáš svůj sen to bývá
v koupeli z duhy, pod jazyk štěstí a barevný stuhy
polkneš svý svědomí a malou chvíli si připadáš živá
chtít v šedavým soukolí dokázat světu, že nebolí
Je lež!
Rec. to co je nebo není normální určuje naše okolí
přiznat si svou přirozenost navzdory standartu a s pokorou přistupovat k ostatním abychom i my mohli dosáhnout svého dílu milosti vyžaduje odvahu
daň za tuhle odvahu je samota
pohledy všech co jsi znala skrze svůj svět
se nad ránem ztratí jako dým z cigaret
podlehnout iluzi snů, co je na dosah
a nad ránem znova být svědkem toho jak mizí
