Jste v tom po krk - i když nevinně, informovala mě věštkyně. Řekla: "Ať to pána neleká, ale kdosi jede z daleka. Vidím ženu, jak se blíží tmou, dlaně horké, hlavu ohnivou. No a Vám je zřejmě souzené stát se Strážcem toho plamene." Žertujete jaksi třeskutě, tady máte, já jdu na kutě. Řekl jsem jí, dávno odevzdán nevyhnutelnosti chladných rán. Než mě ale k ránu objal chlad, zkoušel jsem si do tmy malovat ženské tělo, lehce schoulené, vedle Strážce svého plamene. Než mě ale k ránu objal chlad, zkoušel jsem si do tmy malovat. Jak mě svírá úsvit z ocele, nepozvána vchází neděle a já dávám ruce za hlavu, plnou názvů měst a přístavů. Žije v Čechách ? Nebo v zámoří ? Odkud přijde? Kdy se rozhoří oheň, který vede ztracené ? Ptám se právem Strážce plamene. Vrabci, který hopsá po římse, zdá se, že už brzo zblázním se. Proto na něj křiknu z plných plic: "Kratochvíle z pouti a nic víc! Kdo by věřil, že se blíží tmou zrovna sem ta s hlavou ohnivou? A že právě mně je souzené stát se Strážcem toho plamene?" Než mě ale k ránu objal chlad, zkoušel jsem si do tmy......malovat.